O panu učiteli Josefu Brožovi, básníkovi z Českého ráje

Panu učiteli s láskou, aneb nejlepší kantor mého života.
Po 46 letech jsem měl to štěstí potkat na chalupě v Malechovicích v Českém ráji svěžího devadesátníka, mého bývalého učitele na tehdejší ZDŠ v Mnichově Hradišti, pana Josefa Brože. Než jsme se dopočítali, kdy jsme se viděli naposledy, dalo nám to trochu starostí, ale zvládli jsme to neomylně. Dokonce jsme přidali i několik historek a společných zážitků, třeba z pionýrského tábora na Slovensku pod Malou Fatrou apod. Krásné povídání protkané ne vždy jednoduchým životním osudem kantora, který působil ve školství již v těžkých padesátých létech. Do školy v  Mnichově Hradišti nastoupil v r. 1960 a velmi rychle se stal jedním z nejoblíbenějších. V té době jsem již dost přemýšlel, čím že bych to chtěl být a pan učitel Brož mi to značně usnadnil. Stal se pro mě vzorem toho, jak by se měl kantor třeba k puberťákům chovat, jak by měl učit  atd. V té době jsem se rozhodl věnovat se učitelství a činím tak prakticky dodnes. Zůstalo mi z toho zřetelné přesvědčení, které jsem se snažil vždy předávat mladým začínajícím kantorům, že učitelství není povolání, ale poslání. O to větší bylo mé překvapení, když jsem se postupně seznamoval s básnickými sbírkami o Českém ráji a říkal si, jestli je autorem ten můj bývalý učitel, nebo je to jen shoda jmen. 36 básnických sbírek mého pana učitele však hovoří samo za sebe. Podle samotného básníka Josefa Brože je jeho nejtrefnější charakteristikou: Zapomenutý a osamělý básník Podještědí, Máchova kraje a Českého ráje. Pro mnohé z nás se ovšem stává básníkem objevovaným, příjemně družným s bytelně vyfutrovanou životní zkušeností. Děkuji moc, pane básníku učiteli, nebo pane učiteli básníku?

V Malechovicí  12.7.2011
František Fredy Kozderka Malechovický