Vzpomínka na Antonína Bocha, pana řídícího z Libošovic
Vzpomínka na Antonína Bocha
21. září uplyne 132 let (článek datován k 20.9..2013) od narození pana Antonína Bocha, který celý život učil na Obecné škole v Libošovicích.
Narodil se 21. září 1881 ve Škodějově v Podkrkonoší v dřevěné chalupě. Byl nejmladší ze čtyř dětí, rodiče se zaměstnávali drobným zemědělstvím a rodina žila velice skromně. Syna Antonína poslali rodiče studovat do Jičína na učitelský ústav. Každý týden putoval pěšky do školy s bochníkem chleba. Cesta mu trvala 8 hodin, je to asi 35 kilometrů. Na ostatní potřeby si vydělával kondicemi.
V roce 1900 ukončil studium maturitou spolu se 40 spolužáky a 16. října nastoupil na libošovickou školu. Podle vyprávění žáků - pamětníků měl rád své žáky, pomáhal potřebným a byl důsledný ve svých požadavcích. Sešity vzorných žáků uchoval doma na půdě celý život. Jako první v obci si koupil rádio, které pouštěl žákům z oken domu do zahrady. Sousedé i žáci ho oslovovali pane řídící, jak bylo tenkrát zvykem. V dobách tehdejšího učitelování byl samozřejmý požadavek všestrannosti ve vzdělání. Pan řídící hrál na housle v kvartetu s přáteli, režíroval ochotnické divadlo, řečnil na oslavách, včelařil, sadařil… Vedl místní Kampeličku, byl horlivým Sokolem a členem místních spolků. Inicioval postavení sochy Jana Husa před libošovickou školou.
Z rodné obce měl přítele Dr. Karla Farského, patriarchu československé církve husitské. Projeli spolu na kolech velkou část republiky. Budoucí manželka Milada proto měla zajímavou sbírku pohlednic. V roce 1909 založil rodinu svatbou s Miladou Luštickou, měli dcery Jarmilu a Miladu, syna Jiřího. Do první světové války narukoval brzy a rodina se dočkala jeho návratu z italské fronty po 4 dlouhých letech, mezi posledními vojáky.
Do Vysokého nad Jizerou jezdil každé prázdniny za sestrami, jejich dětmi a přáteli. Druhou světovou válku prožíval už jako penzista velice těžce. Pravidelně poslouchal londýnské vysílání rozhlasu, psal sousedům v němčině žádosti a pomohl před gestapem ukrýt hledaného učitele Lovického z Vysokého nad Jizerou.
Pomáhal ve mlýně Podsemín panu Skálovi vést účetnictví.
Poválečnou situaci vykreslí úryvek z dopisu A. Bocha neteři z roku 1950 „My stařečkové jsme, chvála Bohu, zdrávi a pěkně nám ten život utíká. Dobře, že jsme si ani v odívání, ani ve stravování nezvykli na žádný přepych. Pohubujeme si občas, vzpomeneme, zda také vůdci pracujícího lidu musí tak se vším počítat jako my, ale dlouho nezdržujeme, abychom si nekazili dobrou náladu v jeseni svého života… Naši kulaci a kulačkové jsou již s prací - kromě podzimního přeorávání - hotovi. Brambory, řepu sklidili bez brigádníků. Pro společný osev ani pro rozorání mezí nemají ještě pochopení, žádnému nepodařilo se dosud přesvědčiti je o výhodách zemědělské velkovýroby…“
V té době byl zaměstnán v kanceláři Libeny, výrobny nábytku v Libošovicích. Volné chvíle trávil četbou a řešením svých oblíbených matematických příkladů, rovnic a záhad. Věnoval se s radostí dvěma vnučkám a stále udržoval kontakt se svou rodinou v Podkrkonoší.
Zemřel 19. dubna 1954 ve věku 73 let a je pochován na hřbitově v Libošovicích.
Eva Komendová
vnučka