Kronika SOÚN

Kronika SOÚN (Spojených osad údolí Nebáku) pojednává o historii trampinku u nás.

V prvé řadě nutno poznamenat, že ač byla psána dodatečně až v roce 1978, je perfektní a sama kniha se zrodila jako umělecké dílo a to jak 1.svazek tak i druhý. Je to kniha opravdu špičkové výtvarné hodnoty z rukou trampského umělce z Praděda z osady ELL-TORRO ovšem z Krušných hor, dnes bohužel zničených emisemi a výpary z povrchových dolů v blízkosti těchto hor od Sokolova až k Ústí n.L. Sám výrobce - šerif Praděda získal získal umělecké a rukodělné vlohy od svého mistra B.Kavánka v jehož podniku se vyučil a vytvořil dílo vskutku umělecké.

Z kroniky je zřejmé, že již dříve než před r.1928 začali první osadníci osídlovat překrásné údolí potoka Žehrovka v samém srdci Českého ráje. Tento potok tvoří i část přirozené hranice mezi sousedícími okresy Jičín a dříve Turnov, po roce 1960 Semily.

Těžištěm trampského dění se stalo celé povodí od Mladějova přes Nebákovský, Podsemínský a Žabakorský rybník až k Mn.Hradišti.

Na této cestě v časech zrodu trampských osad vodní síla Žehrovky poháněla těžká kola pily na Pařízku a sedmi staročeských mlýnů, jejichž stavby jsou doposud zachovány. Jedná se mlýn Nebákov (majitelem byl Vik), Podsemín (majitel Skála), Pleskotský mlýn (majitel Vik), mlýn pod Vyskří - na Podoubí - zvaný Podvyskeřský (majitel Bukvic), Vysoké kolo (majitel Plajner), mlýn Skokovy (majitel) a Žehrov (majitel Laušman). Nejlépe oblast naší domoviny Český ráj charakterisuje spisovatelkaJarmila Glazarová: "Krása šla světem a zde se zastavila". Kéž by tomu bylo i nadále poznamenávám jako kronikář, kéž by lidská ruka a technika toto dílo nezničila a zachovala pro pokolení příští. Trampink pochází z anglické slova Tramp t.j. slovo pro tuláka bez domova, který je stále na cestách. Nevlastní žádný majetek, absolutní svoboda je mu vším. Obživu získává krátkodobou příležitostní prací a jak se říká, bere co den dal. Hob - věčný tulák. Říká se, že nejšťastnější lidé jsou právě ti, co nic nemají.

Ovšem trampové u nás neviděli vzor v předešlé charakteristice. Vzorem jim byl americký spisovatel Thompson Seton, velký znalec a milovník přírody. Kredo jeho životní romantiky "Vědět, umět a chápat pravidla návratu k přírodě, odpovídající našim zeměpisným podmínkám, tojsou zálesácké zásady, které se trampové na údolí snažili napodobovat. Přihlásili se k zásadě, že trampovat není jen nosit sombrera, pistole, otřásněnou pochvičku, to vše už mají za sebou, ale trampovat má pro ně daleko hlubší podstatu. Mezi jinými lásku a úctu ke všemu co je obklopuje z čeho vzešli i to, že trampovat znamená být ušlechtilým člověkem ve všech otázkách a problémech života.

V úvodní části charakterisují, že trampink není sprostota, zpití se do němoty, hulvátství ani zelenáčské paďourství, ze kterého trampink již dávno vyrostl. Není právě tak navoněné sako, kufříček, nalakované nehty, odtažené malíčky od šálků, maloměstská povýšenost, ale zdravý duch a bronzové tělo.
Tramp je charakterisován jako optimista, rád se zasměje, rád si zazpívá, je rád veselý, rád se i u ohně napije, ale ikdy nezapomíná, že je trampem. A autor této úvodní stati - Zahrádka zvaný Flink - uvádí, že při jedné z debat s propagátorem trampinku u nás - Bobem Hurikánem - na otázku co je vlastně trampink řekl:"Kamarádi, trampink ve své podstatě od samého začátku je tou nejčistší formou socialismu." No zde vážený čtenáři posuzuj již sám.
V dvacátých letech tohoto století se počaly objevovat na pražských nádražích podivné tlupy obého pohlaví podivně vystrojených, jejichž cílem cest byla povodí řek Vltavy, Sázavy, Berounky a Kocáby. Říkali si trampové. Výbavu k pobytu v přírodě měli tehdy velmi chatrnou. Spali většinou pod širákem. Později začali stavět chaty - známé boudy. Tento mor se rychle šířil po celé naší vlasti a tak i v roce 1927 se začalo v nedalém městě Ml.Boleslav rodit trampování. Po dvouletém putování se stany se asi 20ti členům podařil pronájem prkenné chaty nad Plakánkem. Asi po jejím ročním pobývání si postavili v roce 1930 na Pleskotech vlastní srub - kopii zálesáckého kanadského obydlí. To byla právě skupina zvaná ELL-TORRO. V témže roce byla založena mladoboleslavská osada TORONTO převážně asi ze 6ti studentů a 1 doktora - postavili velký vojenský stan v malém kaňonu za Nebákovským mlýnem. Titéž si v r.1932 postavili na tehdejší dobu nevídanou chatu na slunečné stráni nad mlýnskou dolinou. O rok později se utvořila osada Stříbrná liška věkově nejmladší rovněž asi o počtu 6ti osob. Dva roky stanovali, později osídlili kovárnu v Lažanských lomech (kovárna existuje dodnes a je využívána "čundráky"), která je velmi vlhká, syrová a chladná (vytesaná a vyzděná u skály). Později zanikla a sloučila se s osadou ELL-TORRO jejíž osadníci tyto přijali mezi sebe (většina jich byla na vojně).

Postupně pak došlo ke vzniku několika dalších osad:

• Dakota - asi 15 osadníků z Ml.Boleslavi Podolce
• Jukatan -  první chata u Podsemínského mlýna, v roce 1929 asi 15 členů
• Kolorado - 9 osadníků - těžký srub v Drhlenách cca.v r.1931
• Sonora - Kalous z Turnova + 4členové bez šerifa (pod rekr.stř.Centroflor)
• Drndej - 6 členů z Kosmonos na Drhlenách
• Pět šerifů - bez šerifa - šerifovli všichni - chata nad Jizerou na Železnobrodsku, která v roce 1930 vyhořela - 6 členů
• Ell Paso, Kap Verde, Dunlop, Reve Dor atd.
• Ovčárna - 2 bratři chata na pokraji lesa v Jablkenicích - později Samark.

Objevitelem Nebáku byl mladoboleslavský majitel zlatnického a hodinářského obchodu. Zahrádka, který se usídlil jako první s osadou Toronto za Nebákovským mlýnem v kaňonu.

K Jukatánu - asi po 2 letech je mlynář Skála z Podsemína vypověděl a přestěhovali se do lesa nad Studené údolí, kde si na pěkné vyhlídce postavili důkladný srub. Ani tam však dlouho nepobyli a přestěhovali se po výpovědi lesní správy do údolí zvané Žlábek pod Pekařovou bránou, kde srub stojí dodnes. Dnes tato chata jen vzbuzuje vzpomínky zašlé jukatánské slávy i smutku, budí pocit beznadějné opuštěnosti protože dnešní majitel není typ trampů z těch původních. Osada tak již neexistuje. Na Václava 1930 otevřela svůj srub osada Ell-Torro ve vlhkém prostředí s tou výhodou, že k pitné  a dosnes kvalitní vodě mají pouhé 3 m. Jinak stín, studeno, no pod skalou, ale srub dodnes slouží rodině Jahody-Godyny po různých majetkových úpravách dohodách i neshodách. Dnešní majitel jej i rozšířil a na louce, která v letech založení byla před osadou jsou již dnes značně vzrostlé stromy, které stíní srub.

Největší odpůrce, který čas od času brzdil výstavbu chat byl nedostatek peněz. Naopak největší zanedbatelný činitel při stavbách, bylo získat povolení ke stavbě. A na to měli osadníci z Ell-Torra štěstí, protože pleskotský mlynář Fr.Vik (válečný invalida z I,světové války - na Rusi mu omrzly nohy) byl dobrota sama a souhlas se stavbou jim dal. (Právní úprava majetkových poměrů chaty a pana Vika byla řešena až v roce 1986 státním notářstvím v Jičíně).

V zápise do této kroniky za rok 1987 jsem s dovolení s dovolením Zahrádky z Ml.Boleslavi, který kroniku založil a vedl až do své smrti v roce 1986, uvedl několik zajmavostí ž činnosti a vzniku trampské osady SOÚN a ješt v tomto roce doplňuji.

V třicátém prvním roce bylo postaveno Durango na stráni nad tichou hladinou rybníka Nebákov. Je to nízký srub se širokou verandou a svůj vzhled si zachoval dodnes. Osadníky tvořilo 11 Turnováků a trampink provozovali společně s horolezectvím, němž dosáhli pozoruhodných výsledků a nevšedního mistrovství. V témže roce vyrostla na nebáku další osada nazvaná Jowa tvořená pěti jičíňáky. Vůbec rok 1932 byl svědkem růstu dalších osad v údolí Nebákova a žehrovky. Na Nebáku nedaleko Duranga si postavila chatu turnovská osada Surabay (5 osob). Za pleskotským mlýnek asi 1 km po vodě na levém břehu Žehrovky vyrostl nový srub Somora vybudovaný mladoboleslaváky, podobný Ell-torru. Přílišné vlhko a stín byla zřejmě příčinou, že srub srub byl asi po 1Oti letech zbourán a přemístěn n Chlum proti pleskotskému mlýnu. Celá parta se nakonec rozpadla a zbyl z ní jen Karel Kalous s manželkou Pavlínou, rozenou Součkovou z Turnova, kde její otec vlastnil lihovar.  Další srub si postavili jičínští trampové na lesní špičce nad mlýnskou loukou a nazvali jí Mars.

Uvolněnou kovárnu v Lažanských lomech po Stříbrně lišce obsadili další osadníci. Přílišná vlhkost i plíseň byla příčinou, že  se po kratším čase odstěhovali do nedalekého údolíčka pod hospodou Na písku, kde si postavili z fošen chatu a pojmenovali jí Tulák a dnes po úpravách tam jezdí už potomstvo trampa Loudy. Zastavme se u tohoto jména a to hlavně proto, že to byl cestovatel, který procestoval jako tulák kus světa a viděl daleké exotické kraje, nimž si přivezl nemálo dojmů. Dostal se až do černého světadílu Afriky, ze kterého si mimojiné přivezl sklony k exotice, což realisoval na své chatě Tulák. Už okolí chaty nasvědčuje, že úprava vybočuje z běžného rámce trampských obydlí.  Uvnitř na citlivého pozorovatele dechne exotika s vůní dálek vyzařující z bohaté výzdoby tří místností. Vysoký totem před chatou je rovněž v tomto údolí unikát tí, že je vyroben z betonu, aby lépe odolával zubu času.

Poslední osadou, která se utvořila v roce 1931 byla Skoalní osada, umístěná poblíž bývalého transformátoru mezi Podsemínem a Nebákem s názvem Margareta. Po tříletém pobyti byli však osadníci vypovězeni pro údajné neshody s lesní správou a zařízení zbouráno. Prázdná jeskyně slouží dnes jako příležitostný útulek čundrákům.

Ještě jedna stavba vyrostla a to pod hrází nebákovského rybníka. Mlynář Vik z Nebákova přes počáteční odpor proti pronikajícímu trampskému živlu pochopil, že by z něho mohl pramenit i zisk. Vystavěl nízkou dřevěnou zasklenou verandu, která sloužila jako kantýna a ve které prodával jeho zeť Vacek lahvové pivo a menší občerstvení. Ihned po otevření se stala malá hospůdka svědkem sobotních dostaveníček osadníků celého okolí za bujarého zpěvu, hlaholu a veselí až do ranních hodin. V tomto roce se projevily první příznaky slučování osad a společné činnosti po stránce kulturní a sportovní a tak vzniklo první sdružení nazvané EL JUDA (Ell-torro, Jukata, Dakota), aby hledali sílu ve větším kolektivu tří mladoboleslavských Byl to první krůček na cestu pozdějších Spojených osad až k tomu, že po II.světové válce došlo k pevnějšímu formování organisace s názvem "Spojené osady údolí Nebák" SOÚN která pracuje dodnes.

Podívejme se však na budování dalších chat a osad. V r.1932 si dva kamarádi postavili poblíž Margarety chatičku, přilepenou ke skále nad cestou se jménem Stydlaví a kronikář doslova říká, že to byli kamarádi hodni svého pojmenování. Nad mlynářovou loukou ve stráni vyrostly Targo vybudovaná Straníkem ze Sobotky a Umingarok. Vysoko nad Nebákem, ukrytá v lese vyrostla chata turnováka Drahokoupila Batalov, ten ji později prodal Mazánkovi z Turnova a postavil si chatu na Želejově. Na kraji Lažanských lomů na skalách pod Záhorskem proti Ell-torru vznikl další srub "Ell Paso", který později koupil Nosek, dnes chata patří Bečvárovskému. V r.1936 postavil Dědek na Záhorsku srub s pojmenováním Na lepším a později ho prodal Kyzivátovům ti pak Buckovi. Poblíž Ell pasa si nechal postavit chatu zámožný Hulínský s názvem Cap Verde. Nynější majitel Nazar nechal kdysi pěknou chatu zpustnout. Poslední chata tohoto roku byla postavena  nad hrází Nebáku a říká se jí Rakvárna.

Rok 1932 byl svědkem další srubové výstavby. Asi 100 m proti proudu Žehrovky za Ell torrem si postavili chatu Dušička a Moucha z Mladé Boleslavi. Chata stála za vodou na malém kousku břehu u skal, přístupná byla jen po padacím vedoucím přes potok. Opět vlhké a studené prostředí vedlo i Dušičku k tomu, že chatu zboural a přestěhoval ji na protilehlou podlažanskou stráň. Tuto později prodal Bláhovům rovněž z Ml.Boleslavi a koupil doškovou chalupu od Brixů, kterou postupně přestavoval a vznikla z ní osada zvaná V ráji a stojí dodnes. V roce 1936 se osada rozmnožila , Fr.Šíbl koupil již stojící chatu od Martina a Jar.Šíbl s Petrákovými si postavili dvojdomek. Bratři Klavíkové s otcem Papouškem postavili patrový srub. Další srub (jako poslední) kopie Duranga byla postaven  na levém břehu Nebáku a pojmenován Muflon. V roce 1934 se stal majitelem chaty Umingarok Klíma, který ji přejmenoval na Albatros. Sobotecký Černý si v tomto roce postavil chatu pod skálou za mlýnskou stodolou a v r.1941 ji koupil Lazák z Ml.Boleslavi. Nad ní postavil chatu hajner rovněž z Ml.Boleslavi, oba byli známými mladoboleslavskými fotbalisty. V r.1936 vzniká na Nebáku osada Jagar nad mlýnskou dolinou, jeden z nejhezčích srubů v tomto údolí. Na stráni proti Pleskotskému mlýnu na Libnově si postavil na pozemku mlanáře Vika chatu Zákoutský , který ji po válce prodal Bartoňovi, oba z Ml.Bolelavi. Chatová výstavba pokračovala i r.1937, na Nebáku stavěl chatu Vojta, v r.1938 jako druzí na stráni na Libnově postavili srub Jecelínovi z Ml.Boleslavi a na stráni Podlažan na skále nad domkem čp.19 si postavil chatu boleslavský učitel Koleta, dnes navštěvovanou jeho příbuzenstvem z Loun. V té dob si postavil srub, kopii Jukatanu Oldřich Mucha jen několik desítek metrů pod Ell torrem, který proslul tím, že během života několim chat až se usadil v osadě na Kamenici.

Ještě před začátkem války přistavěl pleskotský mlynář Vik k dřevěné budově mlýna zděnou hospodu, dodnes zvenčí neomítnutou a ta mu vynášela více než mlýn. Však také návštěvnost bývala zde značná, veselé zábavy na parketě v přírodě a to i během války.

Ale ani Vik na Nebáku nezahálel, postupem času se dřevěná kantýna dočkala zděného přístavku, který už presentoval hostinskou živnost se všemi náležitostmi. Postaven byl i hospodský kuželník, který se těšil velkému zájmu. Nebákovský mlynář hospodu různým nájemcům a pamětníci tvrdí, že se zde dobře vyvářelo. Barmanů se vystřídalo několik, Král, Nechanický, Houžvička a jako jeden z posledních už v hotelu Pepík Hrnčíř. Protože od doby německé okupace naší vlasti byla utlumována trampská činnost, zmíním se jen o jedné pozoruhodnosti. Do nebákovské hospody dojížděl často a to i ve válce ředitel zbrojního oddělení plzeňské Škodovky Ing.Bohdan Pantoflíček, který v r.1942 nechal postavit na místě staré hospody nový hotel vévodící tehdy Nebákovu španělským slohem. Nebyl sice v souladu s charakteritikou Českého ráje ale nezasahoval rušivě do tohoto údolí. Navíc v té době ještě neexistovaly takové instituce jako ochrana přírody a pod.