Hasta la Victoria Siempre 06

Autobus se zájezdem už u silnice nestojí, Japonci berou prohlídky příliš rychlým tempem. Začínám mít hlad jako vlk a mojí další starostí je dát si pořádnou snídani. V první horské chatě Wuksachi Village restaurace otevírá až od jedenácti. To je za půl hodiny, mezitím pojdu bídnou smrtí hlady. Jedu dál, v dalším mohutném srubu Stony Creek Village je sice navíc prodejna suvenýrů, ale restaurace je celý den zavřená. Koupím si alespoň tyčinku snickers. Za pokladnou stojí drobná malá dívka, která ztěží dohlédne na pult a v silném větru si jistě musí dávat do kapes závaží. Trochu si vůči ní připadám jako nějaký sekvojovec.
Žaludek jsem obelstil tak na deset minut, rozdíl mezi čokoládovou tyčinkou a smaženým vepřovým řízkem poznal rychle. Rozpoutá v mém břiše takový koncert, že musím trochu zesílit autorádio, abych neslyšel jeho žalostné kručení. Však já tě zkrotím!
Poslední zastávku si udělám na vyhlídce Kings Canyon Overlook. Jak název napovídá, je odtud nádherný výhled na sousední národní park. Ten mi připadá hodně podobný a jeho prohlídku si proto odpustím. Zapálím si dneska první cigaretu, žaludek bojuje ze všech sil. Třetí pořádný šluk ho ale nadobro umlčí a mně konečně přestane kručet v břiše. Ztiším rádio a pravá noha se zakousne do plynového pedálu.
Z okna kanceláře západní brány Big Stump Entrance se na mě hezky usměje blonďatá Park Ranger a za mnou se zatáhne opona větví stromů rostoucích až do nebes. Nedaleko odtud se nachází stále živý důkaz bezohledného drancování dřevařských společností v minulém století, holá planina Big Stump Area. Nechci si kazit hezkou vzpomínku na park a mrtvému místu lesa se obloukem vyhnu. Silnice za hranicema reservace změnila své jméno na číslo 180 a začala prudce klesat.
Les na úpatí kopce končí a přede mnou se z nenadání objeví  vesnice Squaw Valley a vlevo dokonce příjemně vyhlížející hospůdka. Jsem zachráněn.
Místo snídaně si dám rovnou oběd. Kuřecí polévku, špagety s masovými kuličkami (meatball) a omáčkou, konečně kávu a zákusek. Venku ještě cigaretu a už je zase dobře.
Kalifornské letní podnebí je opět na pořadu dne, sluncem zalitá země úspěchu a bohatství se předvádí v plné kráse. Kurz přímo na západ.
Silnice je takřka prázdná, provoz se zvětší až před městem Fresno. Na periferii mě k zastavení u benzinové pumpy přinutí dvě věci. Oranžová kontrolka hladiny benzínu na přístrojové desce se rozsvítila jako měsíc v úplňku a potřebuju si koupit nové sluneční brýle. 
Celá pumpa je ve středoamerickém držení, podobně jako včera ve městě Delano je většina zákazníků i personálu hispánského původu a španělština ovládla scénu. Vejdu do budovy a obsluhu pozdravím tradičně španělsky, „Qué pasa amigo?“
Chlápek u kasy se mě ptá odkud jsem, Střední Evropa mu moc neříká. Kdo by se taky staral o život v malinké zemičce někde v srdci starého kontinentu, když bydlí v Kalifornii. Na nos si posadím nové sluneční brýle a mizím.
Hlavní bulvár mě přivede do centra města. Na chvíli se zastavím u budovy městské haly, protože mě zaujme její neobvyklá podoba. Moderní stavba ze skla a oceli má oválný tvar a obloukovou střechu. Za vstupními prosklenými dveřmi mě ovane příjemně chladný vzduch a upoutá vybavení haly. Mramorem vykládaná podlaha, luxusní nábytek, mohutná kožená křesla, okázale zařízené kanceláře. Úplný ráj všech úředníků, to by bylo něco pro českého našince.
Doufám, že se výstavba podobných paláců u nás nechystá, protože jinak se přebujelé byrokracie nezbavíme. Fotobuňkou ovládané dveře na druhé straně budovy z 21. století se za mnou s lehkým klapnutím zavřou a krátká procházka světem razítek a formulářů končí.
Po silnici č.41 se vydám na sever. Z přehrávače chroptí drsné tóny sebevražedného HC čtveřice Suicidal Tendencies. V malém městečku Oakhurst zastavím u marketu a nakoupím  zásoby na večer a tentokrát i na ráno. V přírodě totiž hodlám zůstat i nadále, zvlášť když už stojím před branou do nejkrásnějšího národního parku v Kalifornii, Yosemite National Park.
Park pokrývá plochu malebné divoké země na východní straně pohoří Sierra Nevada. Původními obyvateli byli Indiáni  kmene Ahwahneechee, což v překladu znamená hluboké zelené údolí. Ti zde žili v klidu a míru, který jim v roce 1851 přerušil major James Savage a jeho vojenský oddíl. Vyhnal Indiány z yosemitského údolí a okamžitě zde začala těžba dřeva a v horách se hloubily první doly.
Nezkrocená země však lidem i přírodovědcům učarovala na tolik, že již v roce 1890 je oblast vyhlášena národním parkem. Ten dnes zaujímá plochu 3000 kilometrů čtverečních  a patří k nejnavštěvovanějším parkům v Kalifornii. Není divu, z Los Angeles je to sem pouhých šest hodin jízdy, ze San Franciska dokonce jen tři a tak zejména v letních měsících park praská ve švech. Svým čtyřem milionům  návštěvníkům ročně nabízí velké množství malých i velkých vodopádů, krásných vyhlídek, horských potoků a řek, skalních vrcholků a v neposlední řadě turistických tras zdejšími nádhernými lesy. K mání je také horská cyklistika, horolezectví a řeka Merced River je rájem vodáků. Zejména v severní části parku se ještě i dne podařilo uchránit téměř nedotčenou přírodu, která učarovala již mnohým umělcům i vědcům.
U jižní vstupní brány do parku stačí jenom ukázat Golden Eagle Passport a „park ranger“ se hned staví do pozoru. Pane jo, tahle věcička se mi začíná pěkně vyplácet, určitě mi už ušetřila pár desítek dolarů. Jako obvykle dostanu mapu, výtisk zdejších novin a  strážce mě upozorní, že kromě hnědých a černých medvědů je možné na zdejších turistických stezkách potkat i obávané medvědy grizzly, kteří dosahují výšky  až 2.7 metru. Tak doufám že žádného nenajdu ráno ve stanu.
Silnice se tvrdým terénem prodírá severním směrem. Ponořím se do hlubokého lesa Sierra National Forest a  smíšený porost mě zahalí do tmavých závojů. Cesta se místy kroutí a je na ní

Yosemite Valley, pohled z vyhlídky Tunnel View, Yosemite National Park, California

poměrně živo, zrovna se vláčím v koloně za nějakým kašparem, co umí jezdit jenom ve městech s rovnýma ulicema a když přijde na zatáčky, je bezradný. Projedu krátkým tunelem v nitru skály     a zastavím na první vyhlídce Tunnel View. Z té se otevírá pohled na nejkrásnější a taky nejvíce navštěvovanou část parku, Yosemite Valley. Vpravo se z vysoké skály spouští proudy vody vodopádu Bridalveil Fall (Vodopád nevěstina závoje).
Parkoviště vyhlídky je zaplněné osobními auty, karavany i mohutnými motocykly Harley Davidson. Sezóna v parku vypukla naplno. Silnice se  po okraji hory svažuje do údolí. Na levé straně protéká řeka Merced River a nad ní se v přísném pozoru vypíná žulová skála, její hladká čelní stěna je rovná jako zrcadlo.
K Vodopádu nevěstina závoje vede krátká stezka, na kterou odvážně vyrazím jenom v sandálech. Za kamenným mostkem sejdu z lesní pěšiny a proti proudu potoka se šplhám po balvanech pod vodopád. Sandály se neukázaly jako nejlepší nápad, už dvakrát mi ujela na mokrém kameni noha a málem jsem skončil v potoku. Což o to, já bych ledovou vodu ještě přežil, ale co by na to říkal foťák, to opravdu nevím. 
Po širokém kmeni padlého stromu překráčím jedno z ramen říčky a u malé strže stanu přímo pod vodopádem. Jeho velikost, která bezprostředně pod ním vytváří mylný dojem větší výšky mě naprosto ohromila. Je napájený vodou z tajícího sněhu a ledu z jižní části parku, kde některé vrcholky hor dosahují nadmořské výšky přes 3500 metrů. Jelikož je červenec, vodopád velkým množstvím vody nedisponuje. Z obrovité skály se lehce snáší droboučké tříště vody a opravdu mi připomínají jemný bílý závoj. Foťák jsem před namočením uchránil a tuhle půvabnou podívanou si zvěčním.
V autě si přezuju boty, určitě budu ještě několikrát vystupovat a nechci pokoušet další krkolomnou cestu v sandálech. Silnice se rozdvojila na dva jednosměrné pruhy  na obou březích řeky Marced River a směřuje do vesnice Yosemite Village. Je něco kolem páté hodiny, nemá tedy smysl vydávat se na nějakou turistickou trasu nebo stezku. Chci si jenom projet údolí a tak trochu zmapovat terén, abych se tady zítra už bez problémů vyznal.
Za řekou vlevo se tyčí skála El Capitan vysoká 2307 metrů, která je velmi oblíbená zejména u horolezců. Zdolat její hladkou čelní stěnu se tady každoročně pokouší stovky pavoučích mužů i žen. Hlavním magnetem pro návštěvníky údolí jsou ale nejvyšší vodopády v Severní Americe, fascinující Yosemite Falls. Ty tvoří soustava třech vodopádů, horní Upper Falls, prostřední Middle Spill a spodní Lower Cascade, které dohromady měří 737 metrů.      
Na konci údolí přejedu most přes řeku Merced River. Turistickou vesnicí Yosemite Village jenom projedu, všude jsou mraky lidí. Koupit nebo vyřídit nepotřebuju nic a  jedu rovnou k vodopádům. Na přecpaném parkovišti nemůžu najít volné místo, ale řešení je hned na skladě. Postavím auto na vyhrazené parkoviště před protější srubový hotel Yosemite Lodge a dělám ze sebe hotelového hosta, protože těm je parkování povoleno. Vždyť se tady dlouho nezdržím.
Lesní pěší stezka směřuje mezi stromy k severní skalní stěně údolí, na které se brzy objeví všechny tři části vodopádu. Jeho podobu určily divoké proudy řeky Yosemite Creek, která vytéká z jezer Grant Lakes v severní části parku. Potkávám skupinku horolezců s lany, skobami a dalším vybavením. Určitě mají políčeno na některou z mnoha skalních stěn.
Spodní část vodopádu Lower Cascade mě přivítá rachotem dopadající vody a do běla zpěněným tokem říčky Yosemite Creek. Její koryto je plné malých i větších balvanů ohlazených vodou. Nejnižší úsek celé kaskády měří necelých sto metrů. Skalní výběžek vpravo mi zakrývá další dvě části vodopádu, na  vrchol odtud vůbec nedohlédnu. Bělostné proudy vody stékají ze skalních výšin a jejich hřmot slyším ještě i na zpáteční cestě k autu. Pro dnešek už bylo vodopádů dost, teď je nejvyšší čas porozhlédnout se po nějakém místě na  spaní.                              
V údolí jsou čtyři velké kempy, jeden našlapaný zrovna míjím. Stan na stanu a mezi tím se schovávají  poslední volná místa. Nechce se mi trávit noc mezi davem lidí a je mi jasné, že i zbylé tři kempy v údolí budou praskat ve švech. Budu muset vyjet z údolí a vybrat si některý z mnoha menších kempů v jiné části parku.
Silnice lemovaná dobovou alejí se jménem Big Oak Flat Road opisuje břeh řeky Merced River. Projedu další dva tunely a vystoupám opět do vyšší nadmořské výšky. Lesy se tady proměnily na jehličnaté. Na levé straně hory osamoceně na holé planině přežívá několik zmrzačelých ohořelých kmenů stromů. To je zbytek lesa po velkém požáru, který v roce 1990   zachvátil park na několika místech.
Nedaleko rozcestí  se silnicí č.120 se nachází tábořiště Crane Flat. U vstupní brány mě zastaví za oknem kanceláře vylepené upozornění, že všechna místa jsou beznadějně obsazená. No to mi scházelo, nedá se nic dělat a musím jet do dalšího osm mil vzdáleného kempu Hodgdon Meadow. Tam mě na chlup stejná cedule rovněž upozorňuje na beznadějně obsazený kemp, naštěstí vedlejší dodatek mi dává šanci na přespání. Pouze pro dnešní noc zbývá volných posledních pět míst.
Hurá, spát v autě nebo dokonce pod širákem v lesích plných medvědů se mi opravdu nechtělo.    
Vyberu si parcelu číslo třicet pět. Vedlejší pozemek je taky volný a panuje tady celkem klid.

Lower Cascade, Yosemite Falls, Yosemite National Park, California

Stejný scénář jako včera, tma už se za chvíli začne snášet na kemp a není radno dlouho otálet. Potíže se dřevem tentokrát nemám, protože všude kolem kempu leží spousta uschlých smolných borovicových větví. Chvatně posbírám plnou náruč, ty budou hořet sami. Stan postavím ze stejnou dobu jako mechanik od Ferrari vymění pneumatiky na voze Formule 1. Všechno jídlo přendat do kovové bedny proti medvědům, nalámat dřevo, připravit ohniště a do protější umývárny se jdu umýt od smůly.
Čistýma rukama si otevřu pivko a tentokrát bez pomoci papíru na první škrtnutí podpálím chrastí, které se okamžitě rozhoří. Slabá záře právě narozeného ohýnku na chvíli zažene první temné stíny. Na roštu se propékají kuřecí párečky, kubánský chleba a hořčici právě pokládám na stůl. Sedím na lavici a spokojeně kouřím.
Ticho večerního kempu náhle přeruší zvuk přijíždějícího karavanu, který si to zaparkuje na volnou parcelu vedle mě.
Vypadá to, že mám nové sousedy.
Dva kluci a dvě holky asi v mém věku vystoupí z auta a začnou připravovat oheň. Krátce se pozdravíme a nabídnu jim pivo a párky k večeři. Poděkují, jídlo i pití mají, ale určitě později zajdou na návštěvu. Fajn, budu rád.
Pět do zlatova upečených párků spořádám bez větších potíží a zapálím si cigaretu. Napíšu deník a připravím  program na zítra. Sotva zavřu mapu, přichází obě holky od vedle. Jedna je z  Kalifornie a druhá z  Austrálie, já z Evropy, to je celkem slušné mezinárodní setkání na nejvyšší úrovni. Na jejich jména se mě už neptejte, jako obvykle jsem je zapomněl. Australanka mluví trochu tvrdší angličtinou s hrubým přízvukem, ale rozumím jí bez větších problémů. Jsou na cestách už delší dobu, mimo jiné byli v Austrálii, v Evropě a taky mají stejně jako já namířeno k jezeru Lake Tahoe v severní Kalifornii. Strašně moc se chtěli podívat i k nám, ale zdrželi se v Německu a o návštěvu Prahy přišli. 
Později je doprovodím ke karavanu, kde se seznámím s jejich amantama a chvíli si ještě     povídáme. Na dlouhé ponocování to ale nevidím a brzy se zvednu k odchodu. 
Oheň  dohořel, pro jistotu ale žhavé uhlíky poleju vodou. Cestou z umývárny se do mě pustila hodně nepříjemná zima, protože jsem v daleko větší nadmořské výšce než včera. Žádné spaní do půl těla dneska nehrozí,  pro jistotu ležím v tričku s dlouhým rukávem pořádně zabalený do spacáku. Ani nevím v kolik hodin usínám, dobrou.