Od hospodského rváče k titulu mistra světa - VII.
Souhrn všeho dobrého a zlého
____________________________
Po ME2024 v Bratislavě jsem chtěl skončit. Na levou ruku jsem skončil 3., na pravou 4. Jediný titul, který mi chybí, je mistr Evropy. Tak jsem začal zase trénovat na nejbližší ME, které bylo v roce 2025 v Rumunsku. Přihlásil jsem se do kategorie Grand masters nad 50 let nad 100kg.
Přípravu jsem nijak nepodcenil, protože to bylo už opravdu poslední ME. Dal jsem do toho všechno, zvlášť všechny prsty, rychlost, nohy, technika, síla. V přípravě pomohl kamarád Milan Hyršal.
Hned první den byly zápasy na levou i pravou ruku.
Na levou ruku jsem skončil pátý.
Na pravou ruku po kole oprav jsem se do finále postavil proti Litevci, vícenásobnému mistru světa, Janurijusovi Musvicasovi. Musel jsem proti němu vyhrát 2x, vyhrál jsem 4x. Aby mne rozhodil, podával na mne protesty. Když jsem ho počtvrté porazil a rozhodčí moje vítězství potvrdili, podal po 10 minutách další protest. Nakonec jeho protest uznali a skončil jsem druhý.
Dávali jsme na sebe protesty za fauly - hlavně za zvednutý loket nebo sjetý loket z podložky. Byl jsem zklamaný a smutný. Na tento turnaj jsem jel bez hlavního sponzora pana Zetky. Nejvíce mi pomohl kamarád Roman Šouta, sháněl sponzory okolo Dolního Bousova, hlavně stavební firmy. Když jsem jiným sportovcům a kamarádům ukazoval video se "sporným faulem", řekli mi, ať nenechávám cloumat vztek svým majestátem, protože je to v každém sportu. Byly to moje poslední závody v cizině, chtěl jsem být mistr, jsem vicemistr. Nic se nemění, život jde dál, zaměřuji se na tréninky mladých.
Rodina zůstává nejbližší i přes všechny kamarády. Velkou radost mi dělají dcera Maruška a praneteř Kristýnka, s mými rodiči jsem oslavil v srpnu 60 let jejich společného života.
Nebyl jsem vždy slušný, hodně jsem pil, nejsem pyšný na určité skutky, ale byl jsem mladší a blbý. 18 let nepiju, alkohol mi nechybí. Vždy, když jsem požil alkohol, tak mi nedělalo problém vymlátit diskotéku. Poté bylo těžké se omluvit. Prozřel jsem, bez ohledu na výsledky ve sportu nebo zaměstnání, při bolestech voláš tyto lidi -> rodiče a Boha.
Člověk si myslí, že všechno zvládá. Prostřelil jsem si hlavu, i proto nemohu dobře spát, i proto spím sám. Nejvíce mne doběhnou myšlenky z minulosti, když cvičím, když si jdu ráno zaběhat. Nechci se chválit, ale myslím si, že když dělám páku 29 let, z drtivé většiny jsem skončil na bedně, jak na domácích turnajích, tak na zahraničních, je to dobrý výsledek. Příští rok slavím 30 let aktivní páky, poprvé jsem soutěžil 28.9.1996 na Brumlovce na prvním mistrovství České republiky. Jen tak pro sebe jsem se zúčastnil 13.12.2025 Vánoční páky. Turnaj má jen tři váhové kategorie do 80kg, do 100kg, nad 100kg bez ohledu na věk. Celkem bylo 56 účastníků. Z každé kategorie postupují 4 nejlepší a ve vzájemných utkáních je vyřazen ten, kdo utrpí 4 prohry. Je to vyčerpávající fyzicky i časově. Člověk si stále myslí, že je na tom dobře, ale postupem času bez ohledu na intenzitu tréninku vás mladí vlčáci začnou porážet. Na turnaji jsem skončil třetí a musím říci, že jsem v neděli po závodě křečoval na celé tělo. Bylo mi špatně, dostal jsem zimnici a když jsem se pídil u doktorů, tak až psychiatr mi dal prášky na fyzické a psychické vypětí těla. Takhle unavený jsem ještě nebyl, je vidět, že stárnu.
Stále cvičím, i když už zdraví neslouží. Na domácí a zahraniční scéně jsou další a další borci, já se budu snažit vychovávat borkyně a borce ve věkové kategorii starší žáci a dorost. Mladí jsou často bez pohybu, ale musím říci, že mám v tréninku od 15 let dvě naděje Tomáše Kanaláše a Jana Tomana. Už mají zkušenosti na domácí scéně a nijak se na ní neztratili. Nikdy jsem neměl profi trenéra, jen kámoše s popisem tréninku a oni mne drtili, abych trénink dodržel. Nejen Tomáše a Jana, ale i ostatní trénuji podle ověřených metod a město Dolní Bousov nám vyšlo vstříc a máme k dispozici školní halu a posilovnu. Pokud mi to zdraví dovolí, vezmu občas účast na extraligovém kole.
V mládí jsem čelil mnoha výzvám a nástrahám, šikana odstartovala touhu cvičit, alkoholem jsem řešil radost i smutek, měl jsem problém se zákonem, prožil jsem odsouzení od cizích i známých lidí. Chtěl bych říci: běžte si za svým cílem, když si budete věřit. Nenechávejte se ovlivňovat jinými, byť to s vámi myslí sebelépe. Musím říci, že daleko lépe se vstává a den spokojeněji utíká, když věříte sami sobě. Vy víte, co jste dokázali a nemusíte nikoho poslouchat.
Neživil jsem se vždy nějakou prací, byl jsem i 4 roky na ulici, nejsem pyšný na to, co jsem tam dělal, ale když ráno vstanete a nemáte ani korunu a co k jídlo, vaše tělo je váš výučák, a vy se musíte nějak o sebe postarat. Buď jste chytří a šikovní a za peníze pomůžete, nebo blbí a silní a za peníze děláte ochranu. Hádejte, co jsem dělal já. Hodně mi chybí kamarádi a členové rodiny, kteří už nejsou mezi námi. Moc na ně myslím a věřím, že mi stále pomáhají.
Začalo to šikanou, pak alkoholem a rvačkami a skončilo to abstinencí, tréninky mládeže i celých rodin a tituly na domácí i světové scéně. Nikdy neházejte flintu do žita, i když lidi nad vámi zlomí hůl. Jsme tady z nějakého důvodu a každý jsme osobnost. Jen záleží na vás, jak s tím naložíte.
s pozdravem
František Živný
https://frantisekzivny.webnode.cz