Zápis z 14.ročníku PNO

Obr. 1:  Plakát (vlevo) a úvodní snímek projekce na velké plátno pod stanem (vpravo)

Zápis z PNO Malechovice 2024

Termín 14. ročníku byl opět stanoven s ročním předstihem na 10. srpna 2024 od 18 h, nakdy mj. vycházela příznivá fáze Měsíce asi 2 dny před první čtvrtí. S tímto termínem počítali i pozvaní hudebníci, kteří znovu vypomohli postavit na Novákově kopci v malebné obci Malechovice v Českém ráji tradiční velký vojenský stan zapůjčený od HZS Libošovice. V tomto roce se poprvé podařilo domluvit rozšíření stanu o Pavlův stánek nůžkové konstrukce 3x3 m se žlutou střechou (která bohužel ve dne láká hmyz) pro bar, který tedy byl z prostoru hlavního stanu vyčleněn a dohromady oba stany vytvářely písmeno „L“. Jako hlavního hosta pro rok 2024 Pavel pozval prof. RNDr. Petra Kulhánka, CSc. (s univerzální přednáškou Žhavé výstřiky ve vesmíru), avšak týden před akcí se prof. Kulhánek musel omluvit z důvodu smutečního projevu na pohřbu jeho významného kolegy, který se konal ve stejném čase. Proto Pavel operativně musel upravit program a zastoupit prof. Kulhánka, za něhož se v krátkém čase nepodařilo najít náhradu. Co však překvapivě vyšlo, byla předpověď počasí – viz obr. 2a,b.

Obr. 2a: Předpověď počasí s týdenním a dvoudenním předstihem – zdroj: yr.no.

Obr. 2b: Předpověď počasí na noc a následující den z dopoledne téhož dne akce – zdroj: yr.no.

Jako téma 14. ročníku PNO Pavel zvolil Nejvýznamnější teorie o našem vesmíru. Důvodem bylo několik výročí, zejména 100 let od publikace disertační práce Luise de Broglieho v oblasti kvantové fyziky. Pohled moderní vědy měl zprostředkovat právě prof. Kulhánek. Téma bylo náročnější (a v tomto pojetí a rozsahu se už pravděpodobně nikdy nebude opakovat), avšak právě příznivé počasí umožnilo více se věnovat pozorování noční oblohy očima i prostřednictvím dalekohledů. (Pozorování Slunce nakonec nebylo možné – snad na pár šťastlivců, kteří četné černé skvrny na slunečním disku opravdu spatřili.)

Program byl zahájen krátce po 18. h. prvním hudebním blokem skupiny HáRáPes, popř. „Há(F)RáPes“, kde „F“ značí zapojení kapelníka Františka Kozderky, jenž po skončení bloku slavnostně pokřtil své „jazzové mimoáry“ [1]. Následně Dáša Kozderková zahájila akci a sdělila standardní a nejdůležitější organizační informace. Předsedkyně OSM Alenka Pospíšilová mezitím osobně vítala hosty, zejména sousedy z okolních vesnic. Vstupy astronomických bloků byly historicky poprvé zahájeny startem rakety na tuhé palivo, což vše zajistil Petr Dobromyslov, mladý člen MB hvězdárny i Svazu modelářů ČR (RMK Praha – Raket Model Klub Praha) s platnou licencí FAI [CZE 123-111]. Všeobecné napětí zvýšila nutnost opakovat start rakety. Pavel proto během čekání na druhý pokus doplnil výklad a znovu připomněl nejdůležitější bezpečnostní pravidla. Start se uskutečnil z cesty na vrcholu Novákova kopce a v dostatečné vzdálenosti od stanů a obydlí. Napodruhé — což není vůbec výjimkou — se start podařil. Raketa bleskurychle vystoupala za všeobecného jásotu a úžasu až do maximální výšky 80 metrů a na padáčku dopadla asi 50 metrů od místa startu, směrem k příjezdové cestě. Dopadnuvší raketu pomohly Petrovi najít přítomné děti.

Do setmění potom pro děti pokračovaly vzdělávací soutěže, které poprvé pro rok 2024 připravila Hvězdárna MB (např. hod do dálky, strefování plechovek/kuželek – na přesnost; hledání těles Sluneční soustavy v instalované mobilní planetární stezce na svahu podél přístupové cesty pro pěší – a to až po model planety Jupiter u sochy sv. Jana Nepomuckého; další planetu měly děti poznat na obrázku pozorovaném prostřednictvím dalekohledu, a kdo nevěděl, musel si k obrázku doběhnout a jméno planety Saturn z druhé strany přečíst. Děti se v planetární stezce, kterou Pavel propočítal v jednotném měřítku 1 ku 10 miliardám pro velikosti i vzdálenosti, i v tištěných pracovních listech dozvěděly, např. která z planet je největší a jaká tělesa se nacházejí mezi oběžnými drahami Marsu a Jupitera v tzv. hlavním pásu planetek. Vyhlášení výsledků proběhlo poněkud později až po setmění. Se zajištěním soutěžních stanovišť i s obsluhou pozorovacích dalekohledů pomohli účastníci astronomického kroužku, zejména Šárka J., maminka Petra D. a Miloš S. z Nové Paky, který objemnou techniku přivezl svým větším nákladním vozem i s lůžkovou částí, kde přespal do druhého dne, aby opět pomohl vše odvézt zpátky do mladoboleslavské hvězdárny. Doprovodný program pro děti, kterých bylo celkem okolo 40, si návštěvníci velice pochvalovali. S jistými odchylkami hlavní program probíhal podle plánu – viz obr. 3.

Obr. 3: Plánovaný harmonogram s náhradními přednáškami vedoucího MB hvězdárny dr. Pavla Broma.

První část astronomických přednášek s několika pokusy P. Brom zahájil kvízovými otázkami k jednomu slavnému historickému (řekněme rovněž ikonickému) snímku, kvůli zářijovému datu zařazenému až na PNO 2024 – viz obr. 4.

Obr. 4: Úvodní kvízové otázky první astronomické části pro nejširší publikum.

Tak se návštěvníci dozvěděli, že v noci z 12. na 13. září 1923 na ondřejovské hvězdárně pořídil tehdy osmadvacetiletý Josef Klepešta čtyřhodinovou expozicí na skleněnou desku 20cm astrografem fotografii mlhoviny M31 v souhvězdí Andromedy. Během expozice prolétl zorným polem bolid, který zanechal jasnou stopu a snímek „zkazil“, a tak vznikla jeho celosvětově slavná fotografie. (Až o pár let později lidstvo pochopilo, že se správně jedná o vzdálenou galaxii.) Snímek byl na poslední chvíli zveřejněn v časopisu Říše hvězd. Josef Klepešta napsal pro Říši hvězd, ročník IV, číslo 5 září-říjen na straně 171 článek Pozorování Perseid v srpnu 1923. Tento snímek zkrátka dokonale uvedl program 14. ročníku PNO.

V první astronomické části Pavel zmínil historický vývoj představ o uspořádání světa od Aristotela a Aristarcha přes Ptolemaia, Koperníka, Tychona B., Keplera až po Newtona a objevitele dalších planet, Maxwella, Einsteina a další významné fyziky, kteří stáli u zrodu kvantové fyziky. Kvantování fyzikálních veličin bylo názorně vysvětleno na případu zachyceném na obr. 5. Takzvané relace neurčitosti Pavel demonstroval pomocí pokusu se svým zeleným laserovým ukazovátkem a štípacími kleštěmi, jimiž se snažil laserový paprsek prostorově omezit.

Obr. 5: Názorná ilustrace kvantování objemu piva ve sklenici (netýká se PNO; převzato z Internetu).

Stoletá práce Luise de Broglieho o přiřazení vlnových vlastností částicím zakončila první část a uvedla druhou část o nejnovějších vědeckých poznatcích zákonitostí, které platí zejména v mikrosvětě – světě elementárních částic, jako jsou elektrony apod. Einsteinova předpověď takzvané dilatace času v rámci jeho speciální teorie relativity měla být názorně doložena pozorováním mionů pomocí částicové kamery MX-10, které by se jinak rozpadly dříve, než by stihly proletěť obrovskou rychlostí skrz zemskou atmosféru až na zemský povrch, a to právě díky faktu, že jejich vlastní čas, který určuje průměrnou dobu do zániku, resp. přeměny částice, běží pomaleji než náš „pozemský“ čas. Závěr přednášky patřil shrnutí dosavadních úspěšných teorií o našem vesmíru, ale i vybraným alternativním teoriím a jejich předpovědím, z nichž jedna o odpuzování hmoty a antihmoty od místního rodáka doc. Milana Kálala byla nedávným pokusem vyvrácena; podle článku zahraničních vědců z 27. září 2023 bylo totiž experimentálně pozorováno, že antivodík tvořený antiprotonem a pozitronem na zemský povrch padá v souladu s principem ekvivalence – tzn. Einstein měl opět pravdu a mnoho alternativních teorií tímto padlo na smetiště dobrodružných a často napínavých dějin vědy.

Následující pozorování noční oblohy prostřednictvím dalekohledů SW 150/750 a SW 100/700 na osvědčených montážích s třecími spojkami Pavel uvedl posledním výročím – tentokrát životními daty amerického astronoma Johna L. Dobsona, jehož konstrukce dalekohledů s nejlepším poměrem pozorovací výkon / (čti lomeno) cena se používají dodnes – viz tzv. sidewalk astronomy jako Dobsonův způsob popularizace astronomie pro nejširší veřejnost.

Obr. 6: John Dobson (1915–2014) se svou konstrukcí dalekohledů.

Pepovy paměti

Pepa K. sloužil u brány a do Fandovy „helmy, která měla ztěžknout,“ vybíral dobrovolné vstupné. Pepa v roce 2024 tímto výtečně zastoupil spoluzakladatele této celé tradice Míru Vaňka, který se poprvé z rodinných důvodů nemohl akce osobně zúčastnit. Přitom napočítal 3 karavany (z nich osádka jednoho Pepovi dala napít) a v průběhu večera přijelo asi 25 aut návštěvníků. Mezi branou a stanem pobíhal až do setmění, občas se zastavil na přednášku nebo jiný program. Pro příště je třeba dát pozor na příkopy při navádění parkujících vozidel, aby nedošlo k poškození podvozků aut s nižším podběhem. František Kozderka již na začátku (na rozdíl od plánu) pokřtil své „jazzové mimoáry“ [1]. Akce se zúčastnilo přibližně 100 osob, což se pro organizační tým ukázalo jako optimální úroveň návštěvnosti. Účinkovala kapela Há(F)RáPes, s níž si Pepa zahrál jednu skladbu Jednou mi fotr povídá od Ivana Hlase z muzikálu Šakalí léta. Pro změnu byla představena jiná kapela Eislinger Superstars, kde Fanda Kozderka rovněž působí. Ve třetím (a kratším) hudebním bloku, který byl zamýšlen pro vyplnění pauzy mezi oběma astronomickými přednáškami, zazněly písně francouzské provenience. Na baru si Pavel s Pepou přiťukli výtečným mučenkovým džusem (Pavel zodpovědně nepil dospělácké nápoje, aby v pozdějších hodinách neplácal nějaké blbosti a bezpečně sklidil techniku…). K praktickým pokusům došlo až za tmy po 22. hodině. Pavel v historii poprvé přivezl částicovou kameru MX-10 a do 15 minut od jejího spuštění se mezi běžně pozorovanými heliony (alfa částicemi) a elektrony (beta zářením) podařilo zachytit a pozorovat první tajemnou částici mion s nápadně rovnou a výrazně delší stopou čili trajektorií. Počasí se vydařilo – vesměs v souladu s předpovědí. Mraky téměř nebyly a obloha se 3x rozzářila díky intenzitě padajících Perseid. Po skončení hlavních hudebních bloků si Pepa zahrál společně s Jirkou Hanušem různé písně od Psích Vojáků, přes Dalibora Jandu (Padá hvězda do tvých vlasů) až po The Eagles nebo Led Zeppelin (Stairway to Heaven), a to kolem 2. hodiny ráno. František k tomu několikrát zapěl árii z Lešetínského kováře. Pepa se domů odebral kolem půl čtvrté ráno, jakmile Pavlovi pomohl sklidit astronomickou techniku. Pavel ulehl podle zvyku z posledních let v „Kozderkovic bydlíku“ krátce po 4. hodině. Jedinou nesklizenou pomůckou zůstalo velké projekční plátno 3x3 metry ve svislé poloze, které v neděli ráno Pavel našel bohužel položené s nesloženým trojnohým podstavcem, a tedy poškozeným (přiohnutým), což bude na projekčním plátnu nejspíš patrné v následujících letech v podobě pokřivení a mírného náklonu do strany…

Zajímavým překvapením v hluboké noci při úklidu techniky byla možnost pozorovat „Muskův vláček“, tj. řetízek za sebou se pohybujících satelitů nedávno vypuštěných společností SpaceX Elona Muska, které se den ode dne od sebe pozvolna vzdalují a samozřejmě přitom slábnou. Po Pavlově zvolání: „Jééé, podívejte – právě letí Muskův vláček,“ bylo pozorování tohoto roztomilého přeletu na temném malechovickém nebi opravdu silným zážitkem na dobrou noc zejména pro (polo)spící i stále bdící pomocníky z MB hvězdárny a další nocležníky, kterých bylo kolem 25.

Po návratu z pozorování z jičínské hvězdárny (9. 8. 2025) až s ročním odstupem (z důvodu společné cesty kvůli odvozu techniky a navazujícím akcím) a s použitím původních prezentovaných podkladů sepsali

v Malechovicích 10. 8. 2025                                                                                  Pavel B. a Pepa K.

Zápis ověřili:  Alenka P., Petr D. (10. 8. 2025), Dáša K. (11. 8.), Šárka J. (14. 8. 2025).

[1] Kozderka F. Hudební zrak: Fredyho jazzové mimoáry. Vlastním nákladem vydal František Kozderka, tiskárna Havlíčkův Brod, 2024. 232 str. ISBN: 978-80-11-05128-0.