Vliv hudby na růst mechů a lišejníků v Českém ráji
VLIV HUDBY NA RŮST MECHŮ A LIŠEJNÍKŮ V ĆESKÉM RÁJI
Otázkou vlivu zvuků méně či více kultivovaných na růst rostlin se v minulosti i docela nedávné zabývalo mnoho různých více, či méně významných osobností a vědeckých kapacit. Tyto pokusy končily často dlouhodobým pobytem v psychiatrických léčebnách u nás i v zahraničí, nebo úplnou ztrátou společenské prestiže a zaměstnání.
Prvním člověkem, který se pokusil praktickými výzkumy doložit teorii, že by hudba mohla ovlivňovat růst rostlin, byla Dorothy Retallack. Ve své malé publikaci "The Sound of Music and Plants" zmiňuje výzkum, ve kterém rozdělila určité rostliny do tří komor. V jedné komoře hrál neměnný tón nepřetržitě osm hodin, ve druhé komoře pouštěla tři hodiny jeden tón, jehož výšku ale obměňovala a ve třetí komoře nehrálo vůbec nic. Rostliny z první komory uhynuly po dvou týdnech, rostliny z druhé místnosti rostly hojně a byly extrémně zdravé, dokonce víc než rostliny uzavřené v tichu. Šlo o velmi zajímavý výsledek, který podporoval studii ze 40. let 20. století uskutečněnou společností Muzak Corporation, jež pouštěla svým zaměstnancům při práci hudbu v pozadí. Pokud hudba hrála neustále stejně, dělníci byli unavení a pracovali méně. Když jim byla "dávkována" muzika pouze pár hodin denně v různý čas, pracovníci měli větší produktivitu a byli pozornější, když hudba přestala hrát. Ke své velké škodě se bohužel D.Retallack před započetím svého bádání neseznámila s výzkumy, které na tomto poli podnikl již dávno před ní Jára da Cimrman nejprve společně s vídeňským naturopatikem dr. Fiedlerem a později již v domácích českých podmínkách zcela samostatně.
Nejprve bylo třeba zjistit, který hudební nástroj je vnímavé rostlinné duši příjemný, protože jak je všeobecně známé, nepříjemné zvuky nemohou mít pozitivní vliv ani na růst produktivity práce, ani na růst dojivosti a tudíž se lze domnívat, že ani na růst rostlin. Nejoblíbenějším se u rostlin ukázal královský nástroj hoboj. Vzhledem k tomu, že ve 20.letech minulého století, kdy se JdC výše zmíněnému výzkumu věnoval, neexistovala hudba reprodukovaná, ani gramofonové desky, CD a jiné nosiče, kromě indických šerpů, JdC musel využít služeb živých hudebníků. Rozsáhlým konkursem shromáždil celkem 2 000 hobojistů a hobojistek, takže všechna hudební tělesa v Evropě tehdy vystupovala bez tohoto nástroje a z programu musela být na období trvání výzkumu stažena veškerá hudební díla, v nichž měl nástroj dominantní roli. Jako další musel JdC určit vhodné území, kde by mohlo těchto 2 000 hobojistů a hobojistek při volné chůzi svou interpretací oblažovat veškeré rostliny. Tehdy jednoznačně zvítězilo území Českého ráje, což zřejmě ve značné míře ovlivnila později Zd. Nejedlým poněkud zkomolená interpretace myšlenky B. Smetany „ V hubě život Čechů“, která měla samozřejmě správně znít: „V hudbě život Čechů“, neboť kde jinde bylo možné spolehlivě Čechy nalézt, než právě v Českém ráji. A tak se z historických pramenů dovídáme, že rozvinutá rojnice hobojistů sahala od Pleskot až na Roveň a dosahovala při 5 metrových rozestupech délky až 10 km, což bylo v r. 1991 zapsáno jako rekord do Guinesovy knihy rekordů v kategorii nejdelší hudební těleso. Hobojisté pravidelně střídali hluboké tóny, které byly určeny právě mechům, lišejníkům a rostlinám u země a vysoké tóny pak rostlinám a stromům vysokým. JdC, byť sám velmi zdatný hobojista, se musel věnovat měření vlivu této hudby na samotný růst rostlin ve všech jejich podobách. K tomuto účelu si nechal v Mnichově zhotovit přístroj zvaný Wachsmeter, volně přeloženo jako růstoměr, a zpočátku v nejnižších polohách u země měřil vliv big bandu hobojistek a hobojistů na růst mechů a lišejníků. K jeho velké radosti se velmi záhy potvrdila premisa, že hudba má příznivý vliv na růst rostlin m.j. v tom, že zhruba po dvou hodinách chůze hobojistky a hobojisté již nemohli pokračovat dále ve hraní za pochodu, neboť hustota a výška téměř dvoumetrových mechů a lišejníků jim v dalším pochodu směrem na Trosky zabránila. Tento ojedinělý výzkum nám však zanechal ještě další hmatatelný důkaz o jeho výjimečném významu.
Při pravidelných přestávkách se toto obrovské těleso rozdělilo vždy na 3 skupiny a po skromném občerstvení ladilo a zahrálo za účelem sehrání se 1 – 2 drobné skladbičky. Tato interpretace cca 700 hobojistů na malém kousku země měla na růst veškeré vegetace velmi silný vliv. Právě a pouze tímto způsobem pak lze vysvětlit existenci několika remízků, které jsou pro laika z nepochopitelných důvodů jako ostrůvky uprostřed polí. Za všechny 3 jmenujme alespoň remízek vlevo od cesty z Libošovic na Záhorsko, nebo vpravo od silnice z Libošovic na Pleskoty, u něhož se dokonce zachovalo i při této příležitosti vzniklé jméno“ Hobojka“. JdC pak obdržel od tehdy s Českým rájem velmi spřáteleného náčelníka indiánského kmene komiksů Harlacha Harlala indiánské jméno: Ten, co naučil lišejníky růst, které pak používal hlavně při svých cestách do severní Ameriky.
V Malechovicích 14.9.2017 sepsal z lásky k hudbě a k Českému ráji.
František Kozderka